Když se španělští dobyvatelé poprvé setkali s piraňami, byli otřeseni. Hejno těch poměrně drobných, nejvýše 35 cm dlouhých ryb za jedinou minutu nejen zabilo koně, který se odvážil do vody, ale i doběla ohlodalo jeho kosti. Pověst o krvežíznivých, žravých, agresivních rybách se rychle rozšířila. Ani jedno vypravování, vzpomínka na Jižní Ameriku a cestopisný příběh se neobešly bez více či méně podrobného vyprávění o piraňách.
Všechno je bez výhrad pravda. Pirani, jak se souhrnně říká rybám rodů Serrasalmus, Rooseveltiella a Pygocentrus, (původně v indiánském jazyce "pira-ranha", v překladu "ryba se zuby"), jsou skutečně velmi agresivní; ve velkých hejnech napadnou každého živočicha, který se ukáže ve vodě a doslova bleskově ho zahubí. Pirani mají velmi ostré zuby. Indiáni jich používají jako nožů a vyrábějí z nich nůžky nebo hroty šípů. Známý americký ichtyolog George Meyers napsal, že pirani mají tak ostré zuby a tak silné čelisti, že dokáží jako břitvou odseknout kus lidského nebo aligátořího masa či se zručností chirurga v mžiku amputují člověku prst.
Napadají koupající se lidi i velká zvířata, která se přišla k řece napít. Jsou známy i případy, kdy stáda domácích zvířat odmítala přiblížit se k vodě a dala přednost smrti žízní, jen aby se nestala obětí těchto mimořádně dravých ryb.
Evropané, kteří se usadili v Jižní Americe, považovali pirani za velmi nebezpečné. Vynikající přírodovědec Alexander Humboldt je označil za nejhorší bič Jižní Ameriky.
Místní obyvatelé se však kupodivu často koupou poblíž piraň a nebojí se jich a ani pirani se nepokoušejí přiblížit ke koupajícím. Známý brazilský vědec Gerald Schulz, který žil více než 20 let v kraji piraň uvedl, že za všechna ta léta mu obávané pirani ani jednou neublížily.
Během doby se záhada vyjasnila. Název piraňa je společné označení pro asi 15 druhů ryb (přesný počet druhů dosud nebyl přesně zjištěn), z nichž skutečně nebezpečné jsou člověku pouze čtyři druhy. Některé, jako druhy rodu Methynnis, se živí dokonce jen vodními rostlinami a plody a patří tak mezi čističe řek. Avšak i nejnebezpečnější pirani a to Rooseveltiella nattereri a Pygocentrus piraya, lze považovat za účinné sanitáře, neboť se živí hlavně mrtvými rybami a jinými zdechlinami; bohužel se neomezují jen na zdechliny.
Někteří zoologové soudí, že pirani napadají své oběti, jen když jsou hladové. Existují i domněnky, že chování piraň souvisí s teplotou vody, odlivem, přílivem i jinými okolnostmi.
Dnes patří pirani k rybám poměrně často chovaným v akváriích. Zpočátku byly pokyny pro chov piraň velmi přísné, dokonce se doporučovalo krmit je dlouhou pinzetou, protože prý ryby mohou vyskočit z vody a kousnout. Postupně obavy pominuly a mnozí akvaristé se odvážili strčit ruku do vody. Ukázalo se, že chování piraň v akváriích se zcela mění. Přestaly napadat vše pohyblivé a dokonce se staly bojácnými.
Odborníci tuto změnu povahy a chování ryb objasňují tím, že agresivita byla biologickou nutností v době, kdy ryby žily volně a byly nuceny si samy zajišťovat potravu. Když se o ně stará člověk, ztrácejí postupně své dravé sklony a agresivita se stává neúčelnou.
Jiní zoologové vysvětlují změnu chování těchto dravců tím, že pirani jsou agresivní pouze v hejnech. V akváriích, kde je v hejnech chovat nelze, pirani ztrácejí agresivitu a stávají se bojácnými.
Chov piraň v akváriích umožnil podrobné studium jejich biologie a chování. M.D.Machlin uvádí, že orientaci v prostředí umožňují piraňám především zrak a čich. Pirani dobře postřehnou jakýkoliv pohyb ve vodě i mimo vodu; sklem akvária zaznamenají pohyb i u opačné stěny místnosti. Kapka krve přidaná pipetou do 250 litrového akvária vydráždí hladové pirani během asi půl minuty. Pirani mají tedy dobře vyvinutý čich a značný význam v jejich životě má i postranní čára.
Zajímavé je chování piraní; obvykle se zdržují v malých hejnech, ale najednou jako by na povel velmi rychle zaútočí. I v samotném hejnu často bez zjevné příčiny vznikají prudké konflikty a ryby si navzájem způsobují vážná zranění.
M.D.Machlin uvádí ještě jeden zajímavý postřeh. V hejnu piraň může nějaký čas plavat i jiná ryba a pokud je zhruba stejně velká jako ostatní, pirani si jí nevšímají. Někdy žijí ryby jiného druhu po měsíce v hejnu mladých piraň, ale pak udělá cizí ryba nějakou chybu - snad nesprávný pohyb - a ihned následuje útok celého hejna; pirani se vrhají na oběť najednou ze všech stran. Po tomto skupinovém útoku je za 10 až 15 sekund oběť zcela roztrhána.
V akváriu jsou pirani velmi plaché, nádrž s nimi je třeba umístit v místnosti na velmi klidné místo, každý prudký pohyb i několik metrů od nádrže ryby postřehnou a snaží se uniknout do bezpečí. Ryby žijí navzdory určité domestikaci i v akváriu značně dravý způsob života, proto je zajímavé je pozorovat hlavně při krmení, jsou to ryby značně odlišné v chování od ostatních druhů chovaných běžně v akváriích.